Dnešní expoziceDo dnešních dnů se zachovalo několik seznamů přístrojů a jejich popisů, kterými disponovala Státní hvězdárna. V době po ukončení 1. světové války, kdy Státní hvězdárnu převzala Československá republika, se program hvězdárny začal výrazně měnit.Barokní astronomická věž byla jen nízko nad hladinou řeky. Navíc se v jejím okolí vyskytoval kouř z domovních komínů spojený s častějšími mlhami. O těchto nedostatcích se vědělo již dlouho, rozuměj, již v 18. století. Z archivních dokumentů víme o několika pokusech postavit novou hvězdárnu na příhodnějším místě. Bohužel to bylo vždy v rámci Prahy, tedy v oblasti, která je z dnešního hlediska pro pozorování naprosto nevyhovující. Přesto by to tehdy byl pro astronomii značný přínos. Uvažovalo se o možné přestavbě původně románského kostelíka sv. Vavřince na Petříně, který byl za císaře Karla IV. (1316-1378) pojat do vnitřku Prahy Hladovou zdí, uvažovalo se i o Riegrových sadech, které tehdy byly jen blízko za barokními hradbami Prahy. Všechny tyto plány, ač už byly i stavebně propracovány, ztroskotaly. Astronomie zůstávala stále v Klementinu. Situace se, jak již bylo řečeno, rázně změnila se vznikem Republiky československé. Bylo jasné, že tato věž nebude už nikdy schopna plnit náročné požadavky kladené na moderní astronomická měření. Dobíhal program měření výšek pólu, který se prováděl z meridiánových domečků, jež byly nakonec strženy. V hvězdárně také dožívalo několik přístrojů, které tvořily její historickou expozici. Byly to pozůstatky Matematického muzea a mnohé nakonec skončily ve sbírkách Národního technického muzea. Většina odborné astronomické práce se přesouvala do Ondřejova či do Staré Ďaly. Jako zajímavost může sloužit popis nehistorických přístrojů (tedy nikoli těch, které byly ve sbírce muzea) z roku 1920. Ty se tehdy ještě používaly k astronomické práci. Kromě meridiánových domečků, vybavených dosud Schroedrovým pasážníkem a poledníkovým kruhem, to byl jen Steinheilův refraktor - čočkový dalekohled o průměru vstupní pupily 162 mm. Dnes by takový přístroj mohl sloužit leda na méně náročné lidové hvězdárně. Klementinská hvězdárna měla několik dalších, ještě menších přístrojů. Ve víře, že se podaří postavit novou hvězdárnu na astronomicky příhodném místě, byly na počátku 19. stol. nakoupeny některé i velmi kvalitní přístroje. Ke stavbě nedošlo, přístroje zůstaly nevybalené v bednách a nakonec putovaly rovnou do muzea, aniž by vykonaly jakoukoli užitečnou práci. To, že se nepodařilo vyvést astronomii ze zdí Klementina, bylo pociťováno jako čím dál větší problém. Počátkem 20. století se to považovalo již za mimořádný nedostatek a prohřešek. Dalo by se říci, že to bylo trauma celého jednoho astronomického období v Praze. Když byla ke konci války na podzim roku 1917 založena Česká (později Československá a dnes opět Česká) astronomická společnost, po nějakou dobu využívala klementinskou věž. Ačkoli tato společnost byla v jádře amatérským sdružením, dostala od Státní hvězdárny, vyloženě profesionální organizace, povolení umístit svůj dalekohled do nejvyššího patra věže, s tím, že členové společnosti měli pro pozorování nerušený přístup do věže. V Meridiánové síni byly vždy umístěny několikery hodiny. Nakonec byla v Klementinu z odborných činností ponechána jen časová služba. Jak již bylo řečeno, s příchodem války, s okupací v roce 1939 a s vystěhováním ředitele státní hvězdárny v září 1940 veškeré činnosti v Klementinu související s astronomií, včetně časové služby, definitivně ustaly. Věž zůstala nakonec prázdná a ponechána svému osudu téměř bez jakékoli údržby. V Klementinu přetrvala pouze meteorologická měření, již od roku 1775 uskutečňovaná mimo věž. Se zpřístupněním Astronomické věže z jara roku 2000 se naskytla možnost předvést návštěvníkům některé historické přístroje, které by se ideově vázaly na historii astronomie v Klementinu. Spolu s Martinem Šolcem jsme vybrali přístroje a navrhli expozici. Bylo rozhodnuto, aby některé přístroje byly získány koupí. Nechaly se vyrobit repliky dvou tychonských sextantů. Až na nepatrné výjimky se přístroje do astronomické věže dostaly až s jejím zpřístupněním. Proto exponáty většinou nejsou původní, klementinské. Přesto expozice poměrně přesně ilustruje astronomii a jiná měření prováděná v Klementinu. Pro získání přístrojů byla stanovena přísná kritéria. Zdislav Šíma |
| www.prahafx.ru | pověsti | mystika | stará Praha | domy, ulice | výstavy | kontakty |
|---|