Matematické muzeumJak již bylo zmíněno, v Klementinu kromě univerzity a astronomické observatoře (Matematická věž) sídlila ještě jedna oficiální instituce, a to Matematické muzeum - „Museum Mathematicum Collegii Clementini“. Vzniklo prakticky v téže době, kdy byla dokončena stavba věže, rovněž roku 1722, ale o 30 let dříve, než byla oficiálně ustavena astronomická observatoř.
Matematické muzeum bylo vlastně pro svou dobu typickým kabinetem kuriozit. Snad doznívala ještě inspirace kabinetem kuriozit císaře Rudolfa II. Na rozdíl od dnešních muzeí mívaly tyto kabinety neopakovatelného genia loci, v němž se zračí osobnost jejich majitelů. Toto muzeum, první veřejné muzeum v Českých zemích a jedno z nejstarších v Evropě, dokonce starší než British Museum, mělo přímý vzor v obdobných jezuitských sbírkách v Římě či v Kolíně nad Rýnem. Ačkoli bylo muzeum oficiálně založeno roku 1722, jakási zmínka o něm je už z roku 1638. Je to důkaz o tom, že se sbírky pochopitelně budovaly delší dobu. Administrátory, správci muzea byli postupně: Kašpar psáno Pflüger či Pflieger v letech (1722-1730), Jan (Johann, Joannes) Klein (1732-1762), Jan Wendlinger (1767-1769), Mikuláš Krebs (1772) a František Zeno (1772-1773). Po posledně jmenovaném a po zrušení jezuitského řádu se stal správcem muzea Josef Stepling. Během této doby se sbírka rozrůstala o nákupy a dary a o předměty vyráběné zručnými členy jezuitského řádu, stejně jako o exotické předměty, které přiváželi misionáři z ciziny (např. indiánské čapky z Ameriky a další etnografické předměty z Afriky či Asie). V žádném případě nebyla tématem muzea matematika v moderním pojetí. Podle seznamu všech položek obsahovalo muzeum optické, hydrostatické, aerostatické, magnetické a elektrické přístroje; přístroje a modely pro geometrii; astronomické, časoměrné a gnomonologické přístroje, glóby; zajímavé zahraniční ukázky z oboru botaniky, zoologie a již zmíněné etnografie; herbarium, exotické drogy (léky), sbírku vycpaných ptáků původem z Čech, mnoho vzorků českých minerálů a rud s drahokamy a polodrahokamy, mechanické hračky, automaty, nejrůznější modely, velkou sbírku portrétů význačných mužů a žen a v neposlední řadě také knihy. Obsahovala rovněž dva sextanty Tychona Brahe. Ty byly v tzv. „Tychonově síni“, kde se uchovávaly i další relikvie či předměty spjaté s jeho osobou (menší přístroje Erasma Habermela).
Seznam zhotovený Antonínem Strnadem 5. srpna 1781 se zachoval do dnešních dnů. Dějiny muzea popsal např. Otto Seydl roku 1951. Se zrušením jezuitského řádu v roce 1773 však započala zkáza muzea. Muzeum jako instituce bylo oficiálně zrušeno v roce 1785. Sbírka několikrát změnila místo a některé předměty převzaly jiné instituce. Avšak největší zkázu způsobil mnohem později Josef Georg Böhm. Ten okamžitě poté, kdy byl v roce 1852 ustanoven 7. ředitelem Astronomické observatoře, prodal ve veřejné aukci přes sto předmětů jako „neužitečné“ haraburdí. Finanční efekt tohoto činu (tohoto „úspěchu“) byl navíc velmi mizivý. Co zbývá z této sbírky dnes? Některé přístroje jsou stále v Klementinu, ve vlastnictví Národní knihovny. Můžeme zde uvést staré trauttmansdorfské hodiny z roku 1596 a čtvery, již zmíněné, hodiny Jana Kleina.
Zobrazuje celkem 67 souhvězdí. Geografický glóbus má povrch připomínající mramor, materiál je však leštěná sádra. Jeden nebeský a jeden geografický glóbus jsou dokonce od Benátčana františkána Vincenza Coronelliho (*15.8.1650; †9.12.1718), dnes mezinárodně mimořádně uznávaného tvůrce. Oba mají průměr 110 cm, oba byly vytvořeny v Benátkách v roce 1692. Mají popisky v italštině, francouzštině, latině, řečtině a arabštině. Na zeměpisném je portrét benátského dóžete P. Morosoniho. Podobnou dvojici zeměpisného a nebeského glóbu vytvořili Gerhard a Leonard Valckové roku 1728 v Amsterodamu. Glóby mají průměr 64 cm. Gerhard Valck (1626-1720) sám vytvořil v Amsterodamu další dvojici glóbů o průměru jen 39 cm. Zeměpisný je z roku 1707, hvězdný, který dělal podle mapy Johanna Hevelia, je nejspíš ze stejného roku. Některé přístroje z Matematického muzea, jako sextanty Tychona Brahe a též Habermelovy přístroje, jsou, jak již bylo zmíněno, vystaveny v Národním technickém muzeu. Některé další přístroje se nacházejí v zahraničních muzeích, ale mnoho jiných je, bohužel, beznadějně ztraceno. Zde můžeme učinit zdánlivě překvapivý závěr. I když doba „Temna“, jak ji nazval Alois Jirásek (období rekatolizace), byla temnou z hlediska náboženské svobody, neplatilo to z hlediska astronomie a exaktních věd, v nichž byl rozvíjen odkaz rudolfinských učenců. Doba temna pro naši astronomii přišla okolo poloviny 19. století. Tu naopak rádi nazýváme dobou rozvinutého národního obrození. Nelze tedy klást stejná měřítka na všechny složky rozvoje společnosti. Jinak se rozvíjel jazyk a literatura, jinak malířství, hudba, architektura a jinak a zcela nezávisle přírodní vědy. Označovat proto slovem „temno“ jakékoli období je věc velice ošidná. Vraťme se ale zpět k Astronomické věži, čili ke Státní hvězdárně. Prováděla se zde různá astronomická měření, případně měření geomagnetického pole. Ta astronomická nebyla po dlouhou dobu nijak významná. Zlom nastal až ke konci 19. století. Nutno poznamenat, že to bylo v tehdy „německém“ ústavu. V roce 1882 se univerzita rozdělila na českou a německou. Klementinum jako celek připadlo německé univerzitě. To proto, že profesorem astronomie na této univerzitě - a podle tradice také ředitelem observatoře - byl Němec Karl Hornstein. O zařazení Státní hvězdárny tedy nebylo pochyb. Zdislav Šíma |
| www.prahafx.ru | pověsti | mystika | stará Praha | domy, ulice | výstavy | kontakty |
|---|