Židovské město pražské
Západní část Josefovské třídyOd křižovatky s Rabínskou ulici začinala se západní část Josefovské třídy. Zde, v domě č.p. 25, přímo naproti vchodu na hřbitov, je možné, žila rodina Šimona Abelesa, židovského chlapce, který byl zavražděn za to, že přijal křesťanství. Tělo chlapce bylo nehynoucí, křesťané povážovali ho za mučedníka a je pohřben v Týnském chrámu na Staroměstském náměstí.
Jeden z případů, jenž udal se v ghettě pražském, rozhlášen jest pověstí a tiskem po půl Evropě. Jde o povědomé historii Šimona Abelesa, jejž otec, aby za přispění jesuitů nestal se křesťanem, mučil po několik neděl, až na kostru vyhubnul a pak ho - bylo to 21. února 1694 - pomocí jistého horlivce náboženského, jménem Kurzhandla, zabil. Nazejtří tajně pochován dvanáctiletý zavražděný chlapec na starém travnatém hřbitově židovském. 10. března bylo tělo vyzvednuto z hlubokého vlhkého sklepa, kněží ho očistili, umyli a uložili do dubové rakve, vyložené skvostným rudým sametem. S úžasem lidé viděli, že tělo, jež leželo více než měsíc ve sklepě, je měkké, působí jako živé a ani v nejmenším mrtvolně nezapáchá. A ze smrtelné rány ve vazu stále prýští čerstvá rudá krev. Když vražda přes všecko skrývání na den pukla, otec vrah oběsil se v žaláři staroměstského domu radního na modlitebných svých řemáncích; nicméně hrozná poprava vykonána rozsudkem appellačnim na mrtvole; tělo smýkáno koněm až za horskou bránu a tu srdce z něho vyňato a o hubu židovu otlučeno a pak mrtvola rozčtvrcena. Potom byl konán veliký slavný pohřeb zabitého Šimona do chrámu týnského vedením jesuitů, kteíí chlapce vyhlásili za křesťanského mučedlníka. Veškeré kněžstvo od nejvyšších osob počínajíc, všecky školy, úřady s nejvyšším purkrabem v čele, šlechta v Praze bytující, obojího pohlaví měšťané i sbor jejich ozbrojený vše s nemalou nádherou, provodili židovského chlapce do kostela za hlaholu všech zvonů, zvonících při sedmdesáti kostelech pražských. Jen v ulicích ghetta bylo hrozné ticho v těch chvílích - ticho příšerné - židé v domech zavírali se. Když byl slavnostní a památný obřad u konce, vyvalil se z kostela dav lidí. Všech se zmocnilo vzrušení hraničící se šílenstvím. Lidé se řítili k židovské čtvrti, vnikali do židovských domů a plenili a ničili vše, co jim přišlo pod ruku. Nikdo neví, jak zle by se ubožákům vedlo, kdyby místodržíd hrabě Šternberk neposlal ihned do ghetta hradní stráž, aby zabránila loupení a bití. Na desku kamennou vryto, že chlapec zavražděn od vlastního otce z nenávisti víry křesťanské; tělo chlapcovo že až do zavření rakve bylo hebké, barvy přirozené, bez protivného zápachu. Tak byla odpykána údajná vražda Šimona Ábelese. A tak se židovský chlapec zařadíl mezí křesťanské mučedníky a jeho ostatky jsou na věčné časy netrvány v Týnském chrámu v Praze. Potom byl druhý z vrahů veřejné kolem lámán, při tom lámání stal se křesťanem z bolesti. Za to kat zkrátil trápení jeho jednou ranou, a novokřtěnec pochován jako křesťan. Současní čeští vědci se domnívají, že Šimon Abeles nebyl pokřtěn, zůstal Židem, byl neposlušné dítě, a celý jeho příběh není nic víc než historická kuriozita pro turisty v Týnském chrámu. |
| www.prahafx.ru | pověsti | mystika | stará Praha | domy, ulice | výstavy | kontakty |
|---|