Židovské město pražské

Rabínská, Belelesova ulice. Židovská radnice

Židovská radnice byla po staletí, stejně jako dnes, sídlem úřadů Pražské židovské obce a pražského vrchního rabína.

Rabínská ulice
Rabínská ulice
Nezachovala se informace, kdy židovská obec koupila dům pro svou radnici. Budova byla dvakrát přestavěna po požáru r. 1689 a 1754. Je to dlouhá budova s patrem a prejzlovou střechou. Na úzké straně dvě okna a na ulici vychazí osm oken na hlavním průčelí. Uprostřed se tyčí vysoká, krytá mědí věž s ochozem. Věž pražské Židovské radnice pochází z poslední přestavby po polovině 18. století. Zajímavé je, že věže se na židovských stavbách až do poloviny 19. století prakticky nevyskytovaly, mohly být totiž jejich součástí jen na základě zvláštního povolení. Unikátní jsou hodiny s hebrejským číselníkem a zpětným chodem, které se staly neoficiálním symbolem pražského Židovského Města. Stejně neobvyklý je zvon odbíjející každou čtvrthodinu. Ve štítu pod věží jsou hodiny s běžným ciferníkem. Hodiny na Nové radnici, jdoucí podle židovské tradice v opačném směru, jako by přenašejí nás v těch časů, kdy Prahou chodil Golem.

Mezi radnicí a Červenou ulicí před Staronovou synagogou jest Vysoká škola (č.p. 101), vstup do které byl z patra radnice. Synagogu založil v roce 1568 Mordechaj Maisel. Sloužila pro rabínský soud a pro členy Židovské obce. Nazývá Vysokou, protože se nachází v patře. V synagoze se konají bohoslužby, takže pro turisty je nepřistupná.

Úsek Rabínské ulice v sousedství Staronové synagogy odpovídá významu obou budov - synagoga a radnice. To byl poměrně široký, s chodníky. Večer se stal místem procházek josefovských uličníků a jejich přítelkyň, návštěvníků vyhledávané tančírny a hostince "Dennice", kde bylo lze podívati se zblízka na noční život josefovský.

Hostinec Dennice
Hostinec Dennice
„Dennice", svého času proslulá jako dostaveníčko záplatovaných galánů a galánek Páté čtvrti. Stála vedle Staronové synagogy. Do přízemního salonu „Dennice" vstupovalo se přímo z ulice. Do půlnoci bývalo tam dost mrtvo, krčmář podřimoval na stole nebo za pažením nalévárny, sklepnice posedávala s židle na židli a zoufale zívala. Po půlnoci však oživovala se místnost hosty obojího pohlaví, a čím blíže bylo k ránu, tím rušněji v prostorné jizbě, v jejímž koutě stál klavír starého vzoru, nesmírných rozměrů. Za ním sedával muž letitý, s tváří pečlivě holenou, s prokvetalými vlasy, starosvětského rázu, a pilně hrál na povel tancechtivých dívek, vyčkávajících trpělivě, kdo za ně zaplatí „večeři" o třetí nebo čtvrté z rána, a o hodinu později drštkovou polévku. Říkaly starému, dobromyslnému pianistovi „pane učitel"; snad že býval skutečně učitelem, snad pro jeho vážné, ctihodné vzezření, jímž se nápadně odlišoval od jiných svého zaměstnání.

„Dennice" byla taky poslední specialitou svého druhu, i v tom Židovském městě. Ani nedočkala assanace. O několik let dříve, než krumpáčem pobořeny první domy Páté čtvrti, pohasla na vždy. Byla zavřena policejně.

Od Staronové synagogy až do Josefovské (Široké) ulice Rabínská ulice nějaký čas se jmenovala Belelesovou, protože, jak říká legenda, v ní žili dvě špatné ženy - Bella a Ella.

Děti na hřbitově
Děti na hřbitově (z filmu Legendy staré Prahy)
Jednou zase zlá nemoc řádila ve městě židovském, ale pouze mezi dětmi židovskými; den po dni se plnil hřbitov novými mrtvolami, a marně v synagogách Židé Hospodina vzývali za slitování. Když pak jednou matka jedna ztrativši již všecky děti a žalem spáti nemohouc v noci z okna svého pohlédla na hřbitov, s hrůzou uviděla, že na hřbitově děti z rovečků vstávají a v rubášcích svých tancují. Tím větší byl žal Židů, když viděli, že děti jejich ani po smrti nemají pokoje. A nikdo nevěděl, proč na ně Bůh seslal takový trest.

Tehdy moudrý rabín Bezalel Lev ve snách byv poučen, jednomu ze svých žáků nařídil, aby o půlnoci odvážil se na hřbitov, některému z dětí vzal rubášek a jemu přinesl.

Poslušný žák mistrovi po vůli učinil, ač hrozně se chvěl, když vcházel mezi příšerné duchy; však přece mysli si dodal a úlohu svou provedl. Ale sotva rubášek přinesl rabínovi, již za ním přiběhlo dítě a úpěnlivě na rabínovi žádalo, aby mu vydal jeho rubášek.

Rabín však učinil tak teprv, když od dítěte se dověděl, že žena jedna tajně dítě své zabila, a proto že Bůh rozhněval se na všechny Židy. Dle udání dítěte rabín snadno nalezl hříšnici, a když po zákonu byla potrestána smrtí, mor rázem přestal, a i dítky již došly pokoje.

Dle jiných byly to ženy dvě, jež tak se provinily, a sluly Bella a Ella; i bydlily obě v jednom domě ulice, jež potom nazvána Belelesovou, což pozdeji byla Rabínská.



www.prahafx.ru pověsti mystika stará Praha domy, ulice výstavy kontakty