Židovské město pražské

Břehová ulice. Hampejs

Pozemek západně od Rabínské ulice se skládala ze šesti bloků domů, čtyři ulice - Hampejská, Břehová, Nová a Fialková - a jedného náměstí, které se podle okolních veřejných domů nazývalo Na Hampejsu. Severo-západní část tohoto pozemku ve středověku ležela za hranicemi Židovského města a jmenovala se Za Židy, nebo také Hampas, Hampejs, Na Hampasu. Severní část Hampejské a Břehové ulic v roce 1400 měla zejména nedobrou pověst čtvrti veřejných domů. Po roce 1419 zdejší hampejsy (nevěstince) byly strženy a místo na chvíli získalo slušný výhled.

Ještě několik posledních let před asanaci zde sídlily nevěstince. Jak říká sám název, je již ve středověku v Hampejské ulici a hned vedle ní byla soustředěna většina vykrčených domů tehdejší Prahy. Ale to nebylo jediné místo, kde se zabývali prostitucí. V poslední čtvrtině 19. století toto řemeslo vzkvétalo jak zde, tak i na ulicich V Kolnách, ve Valentinské, na rohu Valentinského náměstí, Josefovské třídy a Kaprové ulice, v ulici U Milosrdných, ve znamé tančírně a hostinci "Dennice".

Prostituce v té době byla povolena pouze ve veřejných a podlehala přísně omezujícím pravidlam. Po asanace prostitutky přestěhovali na Žižkov - ve zrenovované exkluzivní čtvrti u prostitutky nižších 3. a 4. kategorie již nemohlo být objednávek.

Náměstí Hampejs později bylo přejmenováno na Poštovské (nebo Staré Poštovské) podle poštovního dvora, který zde byl. Nacházející se vedle Fialková ulice se dříve jmenovala Stará Poštovská ulice. Podle jednoho vysvětlení tam jezdila staroměstská pošta, zřejmě ze Starého Poštovskéhonáměstí, kde byly ustájení poštovních koní. Podle jiného vysvětlení jméno je odvozeno od židovské poštovní sběrny, která se nacházila v domě čp. 215 v Rabínské ulici, dokud se přestěhovala blíže k centru Židovského Města do Nové Poštovské ulice - Červené.

Nejvýznamnější budovou na náměstí bylo čp. 208, kde sídlila od počátku XIX století až do postavení nové budovy na Jánském náměstí, židovská německá obecná škola, založená roku 1784. Císař Josef II. nařídil, aby se židovské děti učily na německých školách.

Původně zde stávala budova Stary Hampejs, a na počátku XVII století - veřejná lázeň. Židé v roce 1621 lázeň u křesťanů koupili a upravili ji podle svých zvyklostí a potřeb. Od té doby budově říkalo Nová židovská lázeň. Před asanace v objektu působila Opatrovna a škola mateřská, Městský útulek a Kuchyně komitetu dam ku stravování chudé školní mládeže, která každý den vařil až 1600 obědy. Tam stály fronty studentů, seniorů, dětí a chudých, které čekají na chutný, levný oběd.

Hlavní východní průčelí budovy bylo obráceno do slepé uličky, vedoucí do staré márnici a domu očisty pražského Pohřebního bratrstva čp. 274.

Převážná část obyvatelů byla věrná svému ghettu. U mnoha, narozených na pražské zemi, zde byla kolébka, a zde na nich čekala i rakev. Když přicházel cas smíchat se s prachem země, o tom, aby byl pořádně pohřben i ten chudák, postarala se židovská pohřební společnost Chevra kadiša. V roce 1564 rabi Eliezer Aškenazi založil Židovské pohřební bratrstvo.

A bohatý a chudý byl otnesený na hřbitov, položený na kámenný mramorový stůl pod širým nebem a zde omýtý. Pro očištění byla potřebá teplé vody pro mytí, dostatečné množství studené vody, ale ne méně než 20 litrů. Obřad od smrti až k zakrytí rakve pro muže vykonávali muži, pro ženy - ženy. Ženy omývaly ženy, muži - muži. Ženu pak se oblékli v dlouhé košili, muže ve spodní košili tachrichin a modlitební závoj talit. Rabín ustřihal jeden z konců talitu ve znamení smrti, třikrát četl nad mrtvým žalm. Pak zemřelého pohřbivali na území židovského hřbitova, který byl stejně těsný, jako dům a místnosti Židů v ghettu. A pouze v zemi u něj byl klid, tam ho nehanbily žluté kruožky, žlutá stuha, žlutá barva nenávisti. Trpělivá česká země se srovnala nad ním, položen kámen, brzy tráva již zakryla hrob měkkým sametovým kobercem pod zakřivenými větvemi černého bezu.

www.prahafx.ru	pověsti	mystika	stará Praha	domy, ulice	výstavy	kontakty