Židovské město pražské

Úvod

Česká kněžna Libuše, věštící slávu Prahy, na smrtelné posteli předpověděla příchod do Čech malého národa, věřicího v jediného Boha. Více než přes sto let se zjevila ve snu vladnocímu v té době českému knížeti Hostivítovi, svému vnukovi, aby se ještě jednou připomenout, o její předpovídání a požádat ho poskytnout přízeň. Deset let putovl ve světě nešťastný mírumilovný národ, vyhnaný agresivní sousedy z osidlených míst, než přijšel na českou zem. Těmto národem byli Židé. Kníže ukázal jim místo na levém břehu Vltavy, kde se nyní nachází Újezd. První z českých kronikářů, Kosmas, říká, že Židé velmi štědře podporovali penězi a potravinami vojsko knížete Hostivíta během bojů s Němci, a tím pomáháli vyhnat je ze země.

Židovské město pražské
Židovské město pražské
Židé usazovali také pod hradbami Vyšehrada podél Botiče - přítoka Vltavy. Měli svůj hřbitov na místě současné Vladislavové ulice, který nazývali Židovskou zahradou. V Starém Městě Pražském Israel měl své ulice, své ghetto, tu židé ze všeho království měli svoje středisko, tu měli učenou, vysokou školu talmudu, zde byla známost božího Zákona, k zdejší rabbinské moudrosti chodívali na poučenou ode všech čtyř světa úhlů a sem židé též donášeli mrtvé své ze všeho království.

Na nepevné cizinské půdě židé zařídili se ve svém uzavření tedy po domácku a tu vyznávali svoji víru, provozovali svoje náboženství věrně a pilně dle svého zákona. Zbožní byli. Patrno to již z těch nářků srdečných, když jim od křesťanského úřadu z kterékoli příčiny zavřen chrám. Patrno to i z té hrůzy, kterou míval židovský provinilec, když ho židovští starší v templu dali do klátby! Což ten se bál svého boha, Jahve trestajícího. Což rychle hleděl se sebe nápravou setřásti těžký balvan kletby!

Přísně a bez omeškávání otcové s rodinami vykonávali modlitby denní, k východu slunce jsouce obráceni. Modlitebné řeménky kladouce na čelo, ovíjejíce kol ruky levé při srdci a při každém ohebu zbožná slova říkajíce, poněkud nápodobně jako křesťané činívali při zrnech svého růžence.

V sobotu posvátnou všecko obyvatelstvo ghetta spělo do svých synagog, pod štít Davidův (Magen David), dva trojce v sebe jdoucí, jež jsou symbolem chrámu. V chrámě byli mužové zvlášť, ženy zvlášť; mužové ovinovali hlavy a bedra rouchy třepenými, talisy, z úcty k bohu, a všecek lid israelský zbožně poslouchal, když před stánkem božím oponou zastřeným, před zákonem Desatera sinajského na pódiu - na al-memru - předříkávač říkal kusy z knih Mojžíšových s tváří k východu, kdež leží ztracená vlast židův, jich Jerušalajim, a všickni sborem odříkávali modlitby misrah a jiné k tomu Požehnanému, jenž svůj vyvolený národ vyvedl blátem a rákosím z Egypta a jenž po tolik věků ho chránil ode všech nepřátel.

V den sabbatu po chrámových pobožnostech, zvlášť k večeru, otec shromažďoval u sebe všecky členy rodiny své a čítal i vykládal posvátné knihy.

Nemůže býti s podivením, jestliže v starší té době, kdy bylo náboženské vědomí u židů silnější a hlubší, nežli dnes v proudění moderním, občas vyskytli se mezi židy fanatikové. Vždyť ještě r. 1690 trestáno ghetto pohanou a penězi, protože jeden z pražských židů rouhal se kříži na mostě kamenném: osada židů nucena zlatými literami dáti na kříž jméno boží, před nímž každý žid měl úctu. Prý tím jménem boha mělo se zabrániti příště rouhání židů mimojdoucích. Odkudž pošlo, že křesťané šmahem na židy sváděli schopnost všeho zlého příčinou náboženství a náboženské pověry. Sváděli na ně již od nejstarší doby dokonce i to, že lačni jsou krve křesťanské. Nejeden žid přivlečen byl k soudu a obviněn, že z pacholátka křesťanského vytočil krev, zavraždiv je. Některá podezřelá okolnost, někdy také jen vyznání některého křesťanského zločince, že s židem tržil o krev, postačilo, aby žid se svými nejbližšími vydán byl katu na muka a tu se vyznával, jak soudcové věděti chtěli. A za trest potom odpravováno, upalováno židů hromada, ba i bez rozdílu jsou z měst vypovídáni, jakoby všickni byli vinni.

V roce 1850 Židovské město bylo připojeno k Praze jako Pátá čtvrt a přejmenováno na Josefov na počest císaře Josefa II, který dal Židům poměrně klidné a sytý život. Původní židovské ghetto postupně přestalo existovat poté, co bohatí Židé se přestěhovali do jiné oblasti Prahy. Na konci XIX. století v Josefově bydlela již jen židovská a křesťanská chudina. Zde utrpěli od povodní, špatných hygienických podmínek, těsnosti. Tak v Praze kvůli neřešitelným hygienickým podmínkam „středověké zástavby“ bylo rozhodnuto o demolici Josefova. V roce 1896 byl přijat asanační zákon, a od roku 1900 začala nová zástavba. V průběhu 10 let se objevila moderní čtvrt, kterou vidíme teď. Bývalé Židovské město zabíralo velmi malou plochu. V XVIII. století zde žilo 11 tisíc lidí. Před asanaci v Josefově bylo 300 domů a 31 ulice. Po reorganizaci stalo 83 domů a 10 ulic. Pražské ghetto zmizelo, z něj zůstaly jen šest synagog, radnice a Starý židovský hřbitov.



www.prahafx.ru pověsti mystika stará Praha domy, ulice výstavy kontakty